"Ač láska přináší naposled jen bolest, přece všechny slzy, které jsi vyplakal, byly splaceny již prvním polibkem."
Rubriku na reklamy nehledejte. Když napíšete "hlásni pro mě tam a tam", hlasovat pravděpodobně budu, ale né nutně pro vás! Vyberu si, co se líbí mně.

Květen 2008

dalsi anketa ze Středozemě

27. května 2008 v 21:14
tentokrat oblibena postava
dystak piste do komentaaru kdybych tam nejaku tu postavu zapomela

fotky

26. května 2008 v 21:37



moře animací

22. května 2008 v 21:03 Obrázky
Hříbě s ptáčkemJednorožecZapadající slunceKlisna s hříbátkemŠpanělská vysoká školaHříbě appaloosyBělouš klusající
Parkur
Válející se kůňJednorože2Černý kůň vzpínající seDrezúraPlemena
KoníčekKlisna a hříbě





Plemena
Glitter Graphics

animace

22. května 2008 v 18:21 Obrázky


3 věci , které jste o Orlandovi určitě nevěděli...

16. května 2008 v 21:44 Orlando Bloom
  • Orlandův nejoblíbenější nápoj je čaj chai (což je speciální druh indického černého čaje) s trochou sojového mléka.
  • Špatné návyky - v roce 2002 Orli přestal kouřit - bohužel si místo toho ale kouše nehty!
  • Orlandovým nejoblíbenějším filmem je "Amélie z Montmartu". Do hlavní představitelky Audrey Teuton byl dokonce jeden čas zamilovaný!

Co miluje... :-)

16. května 2008 v 21:40 Orlando Bloom
Když má něco herci Orlandu Bloomovi udělat radost, pak je to zástup jeho náctiletých fanynek, které řvou šílenstvím k omdlení. Hvězda filmu Piráti z Karibiku to shledává sice divným, ale zároveň mu to přijde sladké. Mnohdy se ale stane, že ho dostanou fanynky doslova do úzkých. V nedávném rozhovoru pro magazín Gotham prohlásil: "Je to docela sladké, víte. Je to velmi čistá a velmi skutečná reakce, protože ony to neovládají. Jsem vždy okouzlen a velmi se mě to dotýká, protože je to věrohodné. Pamatuji si, jak jsem byl ve Španělsku během natáčení Království nebeského. Mluvil jsem s mámou na telefonu a v půlce toho hovoru se mě zeptala, co to je tam v pozadí. Jen jsem řekl, to jen několik holek tady piští."
Méně radosti mu ale udělala fanynka při premiéře v New Yorku. Ta ho totiž zastavila a oddělila od bodyguardů. Krasavci Orlandovi pak vyčetla, že ji nezdraví. "Řekla mi jen, že byla na každé premiéře a neřekl jsem jí ani ahoj. Byl jsem skutečně vytočený. Cítil jsem se vůči ní provinile," dodal Bloom

Balada o Legolasovi a elfí čarodějce Annún 3. část

16. května 2008 v 15:19 Pán Prstenů
"Pomalu kulhajíc jsem mezi padlími procházela
a však nikoho živého jsem v nich nenacházela.
Došla jsem až do matčiny milované bylinkové zahrady
a tam jsem spatřila ležet Nifredil pod okrasnými keři.
Mezi podupanými a zpustošenými záhony léčivek jsem prošla,
tak rychle jak jen to bylo v mích silách možné jsem k ní došla."

"Poklekla jsem vedle ní a zjistila,že stále ještě na živu byla,
ale z boku jí skřetí zubatá dýka trčela a ona silně krvácela.
Ač jsem se hodně snažila a všechen svůj léčitelský um použila,
život co jí postupně opouštěl jsem sestře Nifredil už nezachránila.
Měla jsem pocit jakoby mi bolest nesmírná na kusy srdce zvala,
když Nifredil má malá sestřička v náruči mé umírala."

"Pro mě to představa strašná ba přímo otřesná byla,
že já jako jediná jsem ten hrozný masakr přežila.
Všude kolem mě kam jsem pohlédla byla spoušť jen
a nad osadou i tvrzí vysel temný stín smrti v ten den.
Skřeti bez milosti všechny ženy,děti i muže do jednoho pobili
a domy naše až do základů kamenných všechny vypálili."

"Chtěla jsem své milované sourozence pohřbíti
a náležitě jejich zbytečně předčasnou smrt uctíti.
Byla jsem vysílená a sil na to už jsem v sobě neměla,
neboť zaschlá rána na čele se opět otevřela a krvácela.
S těžkým,žalem zarmouceným srdcem jsem se na cestu odtud vydala,
sice má poranění nebyla vážná,přesto dál jak za hradby dojít mi nedovolila."

"Noha,ruka,žebra i hlava zkrátka úplně vše mě ukrutně bolelo,
měla jsem pocit jakoby mi tělo v jednom velkém ohni hořelo.
Za branou k zemi studené jsem se sesunula a velmi jsem si přála,
aby si i mne milosrdná paní smrt k sobě na věčnost vzala.
V tomto mém zbědovaném stavu mě Elrondův posel Meinar našel,
jenž zrovna se svou elfskou družinou z Forlindonu do Roklinky vracel."

"Vůdce družiny Meinar svým společníkům přikázal,
aby těla skřetů na kopici velkou snosili a pak je všechny spálili.
Zbylé padlé elfy,lidi i trpaslíky přinést k řece dal,
kde je potom pod kamennými mohylami s náležitou úctou pohřbili.
Sám mě poté na svého hnědého bujného koně vysadil
a na cestu do Imladris se zastávkou v Arnoru vyrazil."

"Co přesně následovalo dál to už mi známo není,
neboť při cestě jsem opět upadla do bezvědomí.
Na rychlém svém koni mě cestami dlouhými vozil
a do Imladris po necelých třech dnech mě dopravil.
Kde se o mne mistr Elrond postaral,zlomeninu napravil,
všechny rány ošetřil a tělesné mé neduhy uzdravil."

"Však na čele mi už jizva na vždy jako vzpomínka zůstala,
abych na ten hrozný den mého života nikdy nezapomněla.
Tělo jsem sice úplně vyléčené a uzdravené z ran měla,
ale má duše potom hrozném zážitku stále ještě churavěla.
Všechna radost ze života co jsem měla mě zcela opustila,
každou noc strašná noční můra mou mysl trýznila."

"Já se noc co noc s výkřikem bolestným a celá zpocená budila,
znovu usnout už jsem nemohla a tak raději v pokoji jsem bděla.
Když mistr Elrond po čase jenž jsem u něj strávila usoudil,
že již dostatečně zdravá silná na další cestu jsem.
Malou elfskou družinu v čele s Meinarem se mnou vypravil,
aby mě bezpečně doprovodila až v Lothlórienskou zem."

"Jedině tam má duše bolestí trýzněná mohla uzdravena být,
od temnoty jenž ji pohlcovala očištěna a najít svůj ztracený klid.
Nějakou dobu jsem tam u dvora vznešené paní Galadriel přebývala
i když už jsem na duši své vyléčena byla zcela,smutná pořád jsem byla.
Stále jsem po návratu do Země neumírajících a Valinoru toužila
a svou sestru Elennu jsem opět po dlouhých letech vidět chtěla."

"Tady ve Středozemi bych teď už nedokázala šťastná být,
není tu nic a ani nikdo pro koho bych zde chtěla žít.
Nedávno mi paní světla Galadriel novinku prozradila,
že ze Šedých přístavů bude poslední loď do Valinoru vypravena.
Nabídla mi,abych se k její elfské družině přidala
a společně s nimi do přístavu v zátoce Luny cestovala"

"Byla jsem její nabídkou velice poctěna,ale s díky jsem odmítla
a vlastní cestou jsem se do Šedých přístavů na pobřeží vydala.
Chtěla jsem se po své ještě s touto zemí naposledy rozloučit,
tak vyřkla jsem zaklínadlo co mě mělo ve volavku proměnit.
Jako pták jsem se vzduchem volně a svobodně vznášela
a nad Středozemí mým druhým domovem jsem kroužila."

"Zrovna jsem k hučícímu moři v Belfalaské zátoce letěla,
kde bych znovu na zpěněné vlny na pobřeží hleděla.
Pak směrem do Šedých přístavů podél pobřeží jsem letět chtěla,
abych se na poslední loď na západ do Valinoru nalodila.
Když jsem nad lesem letěla tvá stříbrná střela mě k zemi srazila
a já již do přístavu v zálivu řeky Luny vůbec nedorazila."

"Teď už nemám jak bych se domů na západ dostala,
když poslední šedá loď mistra Círdana pryč odplula.
Nyní již milí Legolasi celý můj životní příběh znáte
a proč jsem tak smutná snad teď snáz pochopíte."
Kapesníčkem si uslzené oči zelenomodré utřela
a pak se z číše opětovně vína lahodného napila."

Legolas ze svého křesla náhle vstal
a pro Annún nečekanou věc pak udělal.
Na hlazenou dřevěnou podlahu terasy přední na kolena pokleknul
a prsty levé ruky se něžně jizvy nad jejím pravým obočím dotknul.
Celou délku jizvičky jemně,lehce jak vánek obkreslil
a po tváři bledavé jenž byla vlhká od slz ji pohladil."

Pak její pravou ruku do své velké,přesto něžně ruky vzal
a hluboko do jejích zelenomodrých očí se jí zadíval.
"Mrzí mne Annún,že milost Valar k vám tak krutá byla,
že jste tolik nesnesitelné bolesti ve svém životě prožila.
Odložte svůj smutek stranou a přestaňte se trápit,
já totiž vím jak se můžete do Valinoru vrátit."

Nechápavě a s údivem v očích na něho hleděla,
"Ale jak?Co tím chcete říci Legolasi?"se ho zeptala.
"Na břehu řeky Anduiny stavím šedou loď a na ní,
až přijde vhodný čas na západ přes moře odpluji.
Přijměte mé pozvání,bude pro mě totiž velkou ctí,
když ve vaší společnosti do Země neumírajících dopluji."

V jejích krásných očích naděje nová objevila a zazářila,
když ,"To myslíte vážně Legolasi?"se nevěřícně zeptala.
"Ano,na mou elfskou čest,to vám přísahám
a já vždy Annún dodržím slib,který dám."
Radostný úsměv její dosud posmutnělou tvář rozjasnil
A něžný pohled v očích jasných jí nečekaně zazářil.

"Velmi vám děkuji Legolasi za všechno co pro mě činíte,
jak velkou radost jste mi tou nabídkou udělal ani nevíte."
Z náhlého šťastného popudu se k němu naklonila
a na spanilou tvář ho něžně a lehce jako pírko políbila.
Ten její letmí polibek jenž mu dala způsobil,
že Legolas cítil něco co dosud ještě nezažil.

Srdce elfské se mu v mžiku divoce na poplach rozbušilo,
jak chycený vyděšený ptáček se mu v hrudi třepetalo.
Legolasovi jemná červeň líce na okamžik krátký zbarvila,
což se u mužů a obzvláště u elfů jen tak nestává a nevídá.
Trochu udiveně se na ni zadíval a pak rozpačitě povídal.
"Annún nemáte mi vůbec zač děkovat,
to je to nejmenší co pro vás mohu udělat."

Když na jeho milou tvář ozářenou světlem svíce hleděla,
že čekání na den jejich odjezdu bude pro ni příjemné věděla.
I když by to v té chvíli zásadně nikomu nepřiznala
i jí se srdce zachvělo,přitom jak ho na tvář políbila.
Po delší chvíli co na sebe jen mlčky hleděli,
zvuky noční přírody ten okamžik přerušili.

Legolas se mrštně opětovně na nohy postavil
a do svého proutěného křesla vedle ní se posadil.
Víno jim do číší křišťálových dolil
a pak si s Annún na zdravý připil.
V tichosti tam společně v sedačkách seděli
a na hvězdné nebe nad svými hlavami hledě.

Tento zvláštní večer mezi nimi mnoho věcí změnil
o hodně do té doby nezodpovězených otázek vysvětlil.
Tím,že se Annún Legolasovi se svým trpkým a pohnutým osudem svěřila.
Obrovská bolestná tíha ze srdce jí spadla a duše její si konečně ulevila.
Naděje na návrat domů za moře pro ni tím nejlepším lékem byla
a též Annún novou energii i životní sílu do žil zpátky vlila.

Zraněná paže se jako zázrakem rychleji zacelila
a ona se mnohem dřív ze zranění svého zotavila.
Smutný stím a chmury co ji trápili z Annúnina obličeje zmizeli,
jasně zářící oči,něžný úsměv na rtech a růžové líce je vystřídali.
Již nebyla tak jako na počátku nepřístupná a zamlklá,
byla společenská a už se Legolasovi vůbec nevyhýbala.

Naopak jeho příjemnou společnost často vyhledávala
a o mnohých věcech si s mým velmi ráda povídala.
Po Ithilienském hvozdu i zahradě jeho domu se procházeli,
po večerech na terase či u krbu sedali a z knih si předčítali.
Někdy s ním při líbezném zvuku harfy tančila
a jindy zas mu písně krásné svým hlasem zpívala.

Když Legolas viděl jak se rychle uzdravila,
z vlastní ho popudu ji začal učit střelbě z luku.
Aby si snadněji při tomto sportu procvičila
a posílila od zranění oslabenou ruku.
Annún byla velmi dobrou a učenlivou žačkou,
za chvíli byla pro ni lukostřelba učiněnou hračkou.

Nakonec Annún krásnou grošovanou klisnu věnoval
a řekl,že jí jméno Estel dal,když ji Annún předával .
Pak se společně na koních po hvozdu i lukách proháněli
a někdy i bílé město Minas Tirith při vyjížďce navštívili.
Jindy zase když Legolas na své lodi na břehu řeky pracoval,
tak i na pár dní v kuse pryč ze svého domu bývával.

Annún se opět léčením nemocných lidí i zvířat,
když bylo někdy nutně potřeba zabývala.
Jinak si své dlouhé čekání na Legolasův návrat
vyšíváním vlajky se zeleným listem krátívala.
Pokaždé když domů od řeky zpět přijel,
nikdy jí kytičku květů přinést nezapomněl.
Každý v jeho okolí už věděl,neboť ho moc dobře znal,
že se Legolas z Temného hvozdu do elfky Annún zamiloval.

Jednou odpoledne se od řeky do obydlí dříve navrátil,
že ho však nikdo přivítat nepřišel se velice podivil.
Zavedl koně Aroda do stáje a pořádně ho ustájil,
slámou mu srst do sucha vytřel a vydatně ho nakrmil.
Pak se do svého bíleho dřevěného domu vydal,
aby elfskou dívku Annún v něm někde vyhledal.

Prošel jej celý však ať hledal jak hledal nikde ji nenacházel,
a tak za svou hospodyní do kuchyně se zeptat zašel.
Ta mu řekla,že paní se z domu již po obědě na vycházku vyrazila,
ale kam jde nikomu neoznámila a ještě se zpět nevrátila.
Usilovně přemýšlel o tom kde by jenom mohla být,
kam tak sama na procházku jen mohla jít.

S hlavou plnou obav a trýznivých myšlenek ven z domu vyšel,
přes zahradu k lesu zelenému se vydal,aby ji v něm našel.
Zelený hvozdem spěšně sem a tam procházel
až hučení Ithilienského vodopádu uslyšel.
Když na mýtinu travnatou u vodopádu došel,
stát ji tam v modravých šatech na břehu našel.

Větřík vlahý si s jejími dlouhými hnědorudými vlasy něžně hrál
a háv modravý kolem ní lehce v podvečerním vzduchu vlál.
Zamyšleně na padající třpytivou záclonu ze skály hleděla,
přes šumící proud křišťálové vody ho ani přijít neslyšela.
Přesto jeho přítomnost zde nějakým šestým smyslem vycítila,
blíž k sobě jej přistoupit nechala a na jeho další krok čekala.

Opatrně,aby se nevylekala jí ruku na rameno oděvem zahalené dal.
"Tak tady jsi!"oddechl si zhluboka."Dlouho jsem tě všude hledal."
S omluvným líbezným úsměvem k němu hlavu natočila.
"Promiň mi,že už je tak pozdě jsem vůbec netušila."
Pak se k němu celým svým tělem obrátila
a do jeho nebesky modrých očí se zahleděla.

Po hedvábně měkkých měděných vlasech ji něžně pohladil
a pak k ní hlasem zvonivým starostlivá slova pravil.
"To je v pořádku,jen příště někomu řekni kam jdeš.
Abych věděl kde se sama touláš,kde vlastně jseš."
Na její tvář od pobytu na čerstvém vzduchu zrůžovělou dlaň položil
a další větu směrem k ní se starostlivým nádechem v hlase vyslovil.

"Když jsem tě nemohl najít,měl jsem velké obavy zda se ti něco zlého nestalo."
"Vidíš nic se mi není,jen mě dnes vysedávání v domě a čekání dlouhé omrzelo."
Na jeho teplou dlaň co měl na její tváři svou malou dlaň přiložila,
něžně ji po hřbetu pohladila a pak k němu slova vysvětlení pravila.
"Tak jsem si po obědě malou vycházku do lesa udělala,
abych se zde v jezírku lesním u vodopádu vykoupala."

Do hloubky jejích zelenomodrých očí se vážně zadíval
a svým zvučným nyní trochu zastřeným hlasem povídal.
"Při pomyšlení na to,že by se ti něco špatného stalo,
strach jsem měl a málem mi srdce v hrudi bolestí pukalo.
Nikdy bych si nepomyslel,že má ústa něco takového vysloví.
Nejdřív jsem si to přiznal,ale Annún já tě vážně velmi miluji."

Pohled vážný mu oplatila a po tváři ho něžně pohladila.
"Tehdy když jsem řekla,že není nikdo pro koho bych zde žila,
moc jsem se mýlila,ale teprve až později jsem to pochopila.
Ani já jsem si to napřed vůbec,ale vůbec přiznat nechtěla,
však postupem času jsem se do tebe Legolasi též zamilovala."
Nesměle a upřímně se ke své lásce k němu přiznala.

Legolas jí po tomto upřímném vyznání vroucně obejmul
a s povzdechem,"ach Annún,"ji k sobě jemně přivinul.
Ústa svá k jejím růžovým pomalu přiblížil
a rty líbezné něžným polibkem svým políbil.
Stáli tam společně ve vroucném objetí a ničeho kolem sebe si nevšímali.
Ani hučící vody,šumící trávy,vysokých stromů v nichž ptáci trylkovali.

Zlatorudé paprsky zapadajícího slunce na zamilovanou dvojici dopadali
a jejich elfí srdce teď ve stejném dávnověkém rytmu lásky pulzovali.
Zamilovanému elfímu páru pobyt zde ve Středozemi rychle utíkal
a čas jejich odjezdu se pomalu měsíc co měsíc a rok co rok přibližoval.
Svět se neustále před očima jim měnil a vládu lidí upevňoval,
až přišlo nové jaro a březen roku 1541 Čtvrtého věku nastal.

V této době konečně Legolas svou šedou loď na břehu Anduiny dokončil.
Král Aragorn již stářím a životem znaven byl a k věčnému spánku se uložil.
Elf Legolas se při smutečním obřadu v Minas Tirith se zesnulým přítelem
a králem Gondoru Aragornem naposledy rozloučil.
Pak společně se svým druhým nejlepším přítelem Gimlim trpaslíkem
a milovanou Annún na šedý koráb nastoupil.

Po Velké řece široké až na pobřeží je proud rychlí hnal
a v zátoce Belfalas si je pak vítr do svých rukou vzal.
Na přídi šedé se vlajka se znakem zeleného listu třepetala,
co Annún vyšila a Legolasovi pro jeho loď darovala.
Bílé plachty se na vysokém stěžni pod náporem mocného větru napnuli
a oni společně přes širé velké moře na západ do Valinoru odpluli.
zdroj: http://www.saspi.cz/
Promiňte, že je to na třikrát, ale článek může mít jenom 20 000 znaků...

Balada o Legolasovi a elfí čarodějce Annún 2. část

16. května 2008 v 15:18 Pán Prstenů
Elfí dívka se maličko na lůžku zavrtěla a zhluboka se nadechla,
aby mu na jeho zvídavou otázku vyřčenou odpověděla.
"Jmenuji se Annún jsem dcera Nathangila stavitele měst a pocházím
od pramenů řeky ze severní části Středozemě od pohoří Ered Luin."
"To je dost daleko od Ithilienu,jak jste se ocitla zde tak vzdálena domovu?"
Zeptal se udiveně a zvídavě poté co mu řekla odkud vlastně pocházela.

"Poslední dobou cestuji a nějaký čas jsem strávila v Imladris,pak v Lothlórienu
a odtud jsem se vydala na cestu k moři na pobřeží Belfalas v Gondoru."
"A kvůli mé zbloudilé střele stříbrné jste svou započatou pouť dokončit nemohla.
Odpočívejte,buďte mým hostem paní až se zotavíte,snad by jste mi odpustit mohla."
Pomalu ze sedu z jejího lůžka vstal a ke dveřím do pokoje se ubíral.
Stanul mezi ni my a než vyšel ven ještě se na ni znovu zadíval.

Vypadala unaveně a ospale jako by ji těch pár vět úplně vyčerpalo,
ale přesto na něho promluvila a to co mu řekla ho trochu potěšilo.
"Počkejte prosím Legolasi,tohle vám ještě musím říci.
Já se na vás přece vůbec nezlobím,proto vám nic odpouštět nemusím."
Hlas svůj příjemný měla ospalí a zastřený velkou únavou,
víčka s dlouhými řasami jí klesali a tvář měla bleďounkou.

Hezky mile se na ni ze dveří usmál a dobrý spánek jí popřál.
"Pěkně,spokojeně a dobře se vyspěte a sílu novou načerpejte.
Ať mocní Valar při vás stojí a dopřejí klid vašim snům,
já se sem vrátím až se opět probudíte má paní Annún."
Poté pryč z pokoje odešel a dveře vyřezávané za sebou zavřel.
Annún si hlavu na polštář měkký položila a usnula hned jen co oči zavřela.

Jak dny utíkaly,elfí dívka Annún se jen velice pomalu uzdravovala,
odpočívala ve svém pokoji a nových sil postupně opět nabírala.
Často po malebné zahradě Legolasova domu chodívala
a na terase dřevěné v proutěném křesle sedávala.
Bolavé zraněné levé rameno stále pořádně používat nemohla,
tak zesláblou ruku svou v bílém šátku zavěšenou nosila.

Neboť se mu stranila,Legolas jí často ze zvědavosti potají z ústraní pozoroval
a o tom kdo je,nebo co je vlastně ta elfí dívka zač velice usilovně přemítal.
Protože stačilo,aby se zdravou rukou usychajícího keře či stromu dotknula
a stromek nebo keř se opětovně zazelenal a větvička se pod kvítky ohnula.
Vypadalo to jakoby s jejím něžným dotykem samo jaro přicházelo,
když se jí pod rukou vše znovu zelenalo a pestrými květy rozkvétalo.

Pouhým svým fouknutím dokázala svíce nejen zhášet,
ale i zářícím plamenným světlem je opět rozsvěcet.
Divoká lesní zvěř místo,aby se jí bála a pryč utíkala,
bez bázně k ní blíž přicházela a ona je hladívala.
Byla posmutnělá,tichá,společnosti se vyhýbala a málokdy se s ním bavila.
Většinou se s Legolasem jen pozdravila,pár slov pronesla a dál mlčela.

Jednou k večeru,když po společné večeři opět Annún na terase sama seděla,
zahlédl ji Legolas jak dechem svým bez problému svíci na stole zažehla.
Pak zraněnou ruku zavěšenou v šátku na krku vyndala
a sklenici jenž na stolku vyřezávaném stála do prstů vzala.
Jenže nemocná paže ji znovu zradila a stále poslouchat ji nechtěla,
místo,aby sklenku do výše zvedla tak se jí vysmekla a voda se po desce rozlila.

Ramenem bolest ostrá v tom okamžiku Annún projela
a s bolestným syknutím se pravou rukou za něj chytila.
Sklesle,naprosto rezignovaně a nešťastně hlavu na šíjí krásné dolů sklopila
a po vlasech záře posledních rudých paprsků zapadajícího slunce ji pohladila.
Vlasy hnědavě rudé jí zářili stejnou barvou jako mělo slunce,když šlo večer spát.
Bylo mu jasně,že jméno Annún jenž znamená západ slunce jí zkrátka museli dát.

Pomalu tichým lehkým elfím krokem k ní přistoupil
a klidným i když trochu zastřeným hlasem pravil.
"Mrzí mě,že jsem vám to zranění způsobil má paní.
Vidím,že vás to neustále bolí i když se to dobře hojí"
Podívala se na něj smutně z proutěného křesla,
kde právě teď seděla a hlasem přívětivým řekla.

"Netrapte se tím již milí Legolasi a dál už nic nevyčítejte si.
Nebyla to tak úplně jen vaše vina,to co se mi onehdá ve hvozdu událo,
tehdy váš šíp neminul cíl,já byla to ptačí stvoření co nad vámi letělo.
Měla jsem mít víc rozumu a být mnohem opatrnější,
když jsem letěla přes Ithilienský les v podobě ptačí.
Vstala pomalu z proutěného křesla a přes terasu k zábradlí přešla.

Legolas na ni v té chvíli zaraženě a nechápavě hleděl
a otázku svou co již nějakou dobu v hlavě měl pověděl.
"Řekněte mi,kdo vlastně jste má tajemná paní?
Pokud vám ovšem nevadí,že jsem tak velmi smělí?
Neznám nikoho ze vznešeného elfského rodu,
jenž by na sebe uměl vzít ptačí či zvířecí podobu."

V zelených sametových šatech u zábradlí ozdobného zády k němu byla,
pak se zhluboka nadechla a čelem k ně mu se obrátila a pravila.
"Jmenuji se Annún takže jméno moje již znáte,
však vy Legolasi se určitě na něco úplně jiného ptáte.
Ta věc kterou jsem před vámi zatajila,když jste se mě tuhle prvně ptal byla,
že jsem dcera Valinorské elfí čarodějky Annamár a stavitele měst Nathangila."

"Nikdy jsem o nikom toho jména neslyšel
a ani jsem nikoho z vás ještě neviděl.
Znám pouze Lothlórienskou paní světla Galadriel,
co umí vládnout mocí zvláštních elfích kouzel.
O nikom jiném jsem dosud ve Středozemi nevěděl.",
a pomalu za ní k dřevěnému ozdobnému zábradlí přišel.

"Ani se nedivím,můj rod zde ve Středozemi není moc znám,
protože já se raději než čarodějkou spíš léčitelkou nazývám.
Znám sice pár jednoduchých zaříkadel a kouzlo co mě v ptáka změní,
ale v tomhle má zvláštní čarovná moc výhradně není.
Má magická schopnost spočívá v bylinkářském a léčitelském umění
a ve znalosti léčivých rostlin,lektvarů a v zázračném uzdravování."

"Komukoliv jinému bych tuto ránu hned lehce a bez problému zahojila,
ale sama sobě nevyléčím téměř žádné zranění,spíš bych si jen ublížila"
Co nejupřímněji mu na jeho otázku,kterou položil odpověděla
a čekala jak zareaguje na její slova,jenž teď vyřčena byla.
"To je mi opravdu ze srdce nesmírně velice líto,
ale náš ranhojič je vskutku dobrý,uvidíte brzy přebolí to."

"Pojďte má paní Annún do křesla svého se zpět pohodlně posaďte,
proč jste tak smutná a něco o sobě a svém životě mi nyní řekněte."
Od zábradlí terasy ji k proutěnému křeslu doprovodil
a sám se u stolu do druhého křesla na proti ní posadil.
I elfka Annún se pohodlně do svého křesla usadila
a smutný příběh svého dlouhého života mu vyprávěla.

"Můj otec s námi do Středozemě před mnoha vzdálenými lety z Valinoru připlul,
neboť byl o pomoc při stavbě Gondolinu požádán a on to rád přijmul.
Dlouho jsme tam já,otec i matka a můj starší bratr žili
a dokonce se tam i mé dvě mladší sestry narodily.
Matka tam ve městě založila první domy uzdravování
a já jsem jí tam pomáhala a léčila společně s ní."

"Když nastal začátek druhého věku společně s otec jsme se přestěhovali do Eriadoru.
Kde jako stavil měst asistoval při stavbě a založení Šedých přístavů a Lindonu.
Nějaký čas jsme všichni společně v Šedých přístavech přebývali,
moc jsme si toto město na pobřeží moře v zálivu Luny oblíbili.
Zde se má mladší sestra Elenna do elfího námořníka Hildara zamilovala
a poté co si jej za muže vzala společně s ním za moře do Valinoru odplula."

"Věděli jsme,že následovala pouze hlas srdce a se svou životní láskou odešla,
přesto se nám po ní stískalo a všem nám zde neustále velmi chyběla.
Pak když veškeré práce v přístavu i v Lindonu jenž zde otec měl skončili,
tak jsme se na severu v malém údolí u řeky na úpatí hor Ered Luin usadili.
Můj otec Nathangil s mým bratrem Tindhorelem a s našimi věrnými elfy
jenž nás z Šedých přístavů následovali.
Tam elfskou osadu s malou tvrzí v níž byl i dům uzdravování v údolíčku u řeky
na úpatí Modrých hor postavili."

"Dlouho jsme tam šťastně v poklidu a bez problému mírumilovně se všemi žili,
já a má nejmladší sestra Nifredil jsme naší matce Annamár pomáhali.
Však vůbec nic na tomto světě netrvá věčně,ani dny míru a klidu,
začali k nám častěji chodit zranění a zástupy dalšího zbídačeného lidu.
Neboť tehdy opět z ničeho nic povstal temný pán Sauron
a znovu začal ten krutý a nelítostný válečný hon."

"Hory,lesy,vysočiny i údolí už nebyli bezpečné
a naše osada i tvrz museli být dobře opevněné.
Poskytovali jsme útočiště všem těm co ho potřebovali,
ať to elfové,půlelfové,lidé či dokonce trpaslíci byli."
Na chvíli krátkou se zamyšleně nad vzpomínkami odmlčela
a na rozlehlé hvězdné nebe nad svou hlavou se zahleděla.

Tmavá obloha krásná přímo kouzelná byla
a na ní paní Varda své lucerny rozsvítila.
Legolas si přisunul své křeslo blíž k ní,aby lépe ji pozoroval
a plamen svíce na stole stojící její tvář zamyšlenou osvětloval.
Po džbánku ruku svou na táhnul a do dvou číší víno nalil.
Číši naplněnou Annún nabídnul a ze svého trochu upil.

Ona si křišťálovou číši zdravou rukou od něj vzala
a též se rubínově červeného lahodného vína napila.
Legolas jí s velkým zaujetím poslouchal,
byl velmi zvědav co bude následovat dál.
Křišťálovou číši na stolek vedle sebe položila
a s vyprávěním osudu svého dál pokročila.

"Bylo to ve Třetím věku rok 3019 dvanáctého března,
v ten den jsem ještě netušila jak budoucnost bude hrozná.
Večer předtím než nastal pro mě ten nejstrašnější a nejsmutnější den.
Přijel do domu uzdravování muž na koni a byl velmi vystrašen.
Říkal,že se o svou milovanou ženu a nenarozené dítě hodně bojí,
protože jí není dobře a v nesmírně velkých bolestech rodí."

"Neváhala jsem ani chvíli a na koně svého jsem spěšně nasedla,
za doprovodu onoho muže jsem se rychle na pomoc rodičce vydala.
Sama milost Valar při ní v té těžké chvíli stála a zemřít ji nenechala,
díky včasné pomoci žena v pořádku byla a krásná holčička se narodila.
Protože již pozdní noc temná a bezhvězdná venku byla,
nabídli mi abych u nich v domě do rána přenocovala."

"Za brzkého úsvitu jsem na cestu domů do tvrze vyrazila,
ta rudá zář jenž na východě byla nic dobrého nevěstila.
Koně svého černého jsem k většímu spěchu popohnala,
neboť ve mě neustále neblahá zlá předtucha narůstala.
Když jsem k naší osadě s tvrzí konečně dorazila,
velká krvavá bitva u opevnění i za ním již zuřila."
V noci když jsem u porodu těžkého asistovala,
tak naši tvrz horda zrůdných skřetů napadnula.
Pobídla jsme koně do rychlého cvalu
a z kopce jsem sjela k říčnímu brodu.
Malý cestovní meč co mi daroval bratr jsem vytasila,
abych si cestu mezi skřety do obléhané naší tvrze probila."

"Branou jsem projela,až na nádvoří tvrze jsem se dostala
a tam mého věrného oře do hrudi sekera skřetí zasáhla.
Kůň pode mnou zakolísal a k zemi bez života padnul.
Chtěla jsem rychle seskočit,aby mě svou vahou nezalehnul.
Jenže v té chvíli se mi o sedlo sukně šatů zachytila
a já na kamennou zem vedle koně tvrdě dopadnula."

"Při nečekaném dopadu jsem si levou ruku nešikovně zlomila,
žebra nárazem jsem si pochroumala a kotník si bolestivě vymknula.
Na kamenné dlažbě mezi padlími elfy,skřety i lidmi jsem se ocitla
a pohled svůj jsem směrem k domu uzdravování stočila.
Viděla jsem jak mé rodiče skřeti salvou černých šípů na schodišti zasypali
a zraněné do hlavní budovy jenž byla celá zachvácena plameny je zahnali."

"Pak dveře východové skřeti trámem mohutným zablokovali
a mí nebohý rodiče tam v zuřícím požáru za živa uhořeli.
S žalostným výkřikem jsem se pokusila ze země na nohy vstát
v té chvíli mi musel jeden ze skřetů holí do hlavy ránu silnou dát.
Bolest nesnesitelná mě úplně ochromila,kolena se mi opět podlomila
a vše kolem mě nejdřív mlha a pak neproniknutelná temnota obklopila."

"Když jsem se z bezvědomí probrala,hlava mi bolestí tupou příšerně třeštila,
rozmazaným zrakem jsem se rozhlédla a věděla jsem,že řežba krutá již skončila.
Okolo mě bezvládná těla bez života na rudou i černou krví zbrocené zemi ležela.
Z domů se stále valil černý dým,všude bylo mrtvé ticho a já tam mezi nimi seděla.
Hlava se mi točila,přesto jsem namáhavě a neohrabaně vstala
a s bolavou nohou klopýtavě své sourozence jsem hledala."

"Po delší chvíli jsem bratra našla,Tindhorel tam pod hradbami ležel,
jeho zelený kabátec byl nasáklý krví a pět černých šípů v hrudi měl.
Tvář spanilou jindy tak usměvavou míval a teď v ní popelavě bledý byl
a plamen života v jeho elfím srdci již dávno na dobro dohořel."
Při té vzpomínce se Annún několikrát vzlykavě nadechla
a po tváři sličné jí první slza teplá dolů z oka sklouzla.

Legolas jí podal bílí kapesníček a ona ho od něj přijala,
slzy si utřela a dál ve vyprávění svého příběhu pokračovala.
"Přestože jsem sama zraněná a trochu zmrzačená byla,
dál jsem svou sestru Nifredil všude po osadě i tvrzi hledala.
Pochroumaná vyvrknutá noha mě stěží vzpřímeně držela,
zlomená ruka,žebra a rána tržná na hlavě mě hodně bolela."

Balada o Legolasovi a elfí čarodějce Annún 1. část

16. května 2008 v 15:11 Pán Prstenů
Balada o Legolasovi a elfí čarodějce Annún.

Po korunovaci a svatbě krále Aragorna Elessara
s elfí paní z Roklinky krásnou Arwen.
Skončilo i dobrodružství společenstva prstenu
a samotná válka o Jeden prsten.
V nejlepším přátelství všichni společníci navždy zůstali,
srdečně se rozloučili a do svých krajů domů se odebrali.

I Legolas Greenleaf se vrátil do rodného Temného hvozdu
a však moc dlouho v něm opět nepobil,
protože v srdci ho po moři svírala velká tíže.
Tak s tou to touhou a častí svého věrného elfského lidu,
odešel do Gondoru kde se v Ithilienu usadil,
aby byl vysněnému širému moři trochu blíže.

Zde si založil svůj nový domov na pasece nedaleko krásného vodopádu.
Hodně po zdejším lese hlubokém chodil a často býval i na lovu.
Z Ithilienu to do Minas Tirith bylo jen pár hodin jízdy na koni
a tak jezdíval na návštěvu ke králově Arwen a králi Aragornovi.
Čas od času se tam i s přáteli ze společenstva potkával
a o tom jak se jim teď daří si s nimi rád povídal.

Dlážděnými ulicemi bílého města mezi již nově opravenými
vysokými domy chodili
a v nových zahradách královských paláce či na lavičkách kolem
Bílého stromu sedali.
I král Aragorn Elessar svého přítele elfa Legolase v jeho novém
domově občas navštívil.
Většinou při zpáteční cestě od knížete Faramira a jeho ženy Éowyn
k němu zabloudil.

Někdy při návratu do Minas Tirith se jen na chvíli krátkou zastavil,
aby ho v jeho elfském domě přátelsky pozdravil.
Jindy u sklenky dobrého vína s přítelem elfem v rozmluvě poseděl,
přenocoval a druhý den s Legolasem na lov do hvozdu vyjel.
Král s Legolasem a několika elfy z jeho družiny sem tam zvíře ulovili,
ale většinou se pak už jen po zeleném hvozdu s kapradím proháněli.

Kromě pochůzek Ithilienským hvozdem a lovu Legolas jednu zálibu měl,
na břehu velké řeky Anduiny si ze dřeva tamního šedou loď stavěl.
Aby jednoho dne až přijde jeho čas s ní po proudu řeky vyrazil,
za hlasem vln co ho vábí a touhu svou velikou po moři uhasil.
Přes vody temné a širé by pak unášen stále v před byl
a daleko až na západ do Valinoru by se přeplavil.

Jednoho krásného slunného dne si Legolas sám do lesa Ithilienského
na svém koni Arodovi na lov vyjel.
Vzduchem vlahým po modré obloze nad svou hlavou ptáka šedého
vysoko v oblacích letět viděl.
Rychle na záda sáhnul,svůj luk Galadhrim vzal a k nebi jej namířil.
Na letící volavku šedou šíp stříbrný s rudými letkami vystřelil.

Šíp hbitý jak blesk protnul čirý vzduch
a za ním byl slyšet jen tichý svištivý ruch.
Zahlédl jak pták šedý střelou byl zasažen
a pak padal dolů až někam na lesní zem.
Legolas jel po stopě směrem kam pták dopadnout měl,
aby střelenou kořist,skromný úlovek svůj dnešní našel.

Když na mýtinu kde sestřelená volavka být měla přišel,
elfí dívku v šedavě modrých šatech v bezvědomí ležet našel.
Krásná,sličná a v hnědorudých vlasech zlatá spona ve tvaru pírka zářila,
však z levého ramene jí Legolasova stříbrná střela s rudými letkami trčela.
Legolase při pohledu na ni u srdce zabolelo a nešťasten byl,
neboť vůbec nechápal jak mohl jeho šíp minout svůj cíl.

On jehož nazývali nejlepším a nejobratnějším mistrem luku,
jenž vždy přesnou a neomylnou mušku má i pevnou ruku.
Rychle k ní přikleknul a zjistil,že stále ještě živá je
i když její srdce slabě téměř neslyšně v hrudi bije.
Dívku raněnou na bělouše Aroda opatrně vyzvedl
a do svého domu nedaleko vodopádu ji spěšně odvezl.

Do hostinského pokoje jí odnesl a na lůžko měkké ji položil,
pro elfského ranhojiče spěšně poslal,aby ji i hned ošetřil.
Léčitel i se všemi svými nástroji,mastmi a bylinkami přispěchal
a pohotově s velkou zručností se do ošetřování raněné elfky dal.
Šíp z ramene jejího s menší komplikací vyjmul a odstranil
a mohutné krvácení pracně za okamžik delší zastavil.

Ránu pak pořádně vyčistil a léčivou mastí místo namazal
a bílím čistým obvazem ji poranění opatrně obvázal,
Hlavu jí polštářem měkkým jemně podložil
a teplou dekou z ovčího rouna ji pak přikryl.
Dívka byla v obličeji nepřirozeně zesinalá a popelavě bledá,
i na elfskou bytost byla její pokožka málem ledově chladná.

Tep měla velmi slabí téměř nenahmatatelný
a dech mělký neslyšný jen stěží postřehnutelný.
Nejdřív se nevědomky třásla silnou zimnicí,
pak zas byla horečkou nesnesitelnou přímo hořící.
Horečka střídavě v návalech přicházela a odcházela,
tělo i spanilé čelo potem chladným orosené měla.

Legolas u ní ve dne i v noci starostlivě sedíval,
opečovával ji a klidný spánek její střežíval.
Na lůžku u ní bděl a na tvář její stále hleděl.
Moc dobře znal spanilou krásu elfských žen
a jejich jemné milé a líbezné tváře.
Tahle byla krásná a přesto úplně jiná,měl pocit,
že z ní vychází jakási skrytá vnitřní záře.

Přestože ji našel oděnou do těch obyčejných prostých šedavě modrých šatů.
Slušelo jí to stejně jako kdyby byla oblečena do vznešených panských hávů.
Vlasy měla ve zvláštním odstínu zrzavě hnědé s rudými odlesky,
jak pozdní zapadající slunce mezi šarlatovými červánky.
A ty oči jenž na okamžik zahlédnul něž opět upadla do hlubokého snění,
byly zelenomodré,jiskrné jak lesní studánka v mechu za rozednění.

Měděné vlasy její opatrně z obličeje stranou odhrnul,
aby čelo horečkou zpocené jí vlhkým hadříkem opláchnul.
Pramen neposlušných delších hnědorudých vlasů za roztomilé špičaté ouško zasunul,
tenké jizvičky co se táhla z jejího čela nad pravým obočím až ke spánku si povšimnul.
Nejspíš to byla památka na nějaké starší zranění,
ale o tom jak k němu přišla jen sama milost Valar ví.

Když u jejího lože v hostinském pokoji sedával
do spanilého obličeje jejího se zalíbením hledíval.
Pochopil najednou,že jeho svět se změnil
a on ve svém srdci zvláštní chvění cítil.
Po mnoha dlouhých letech co na výpravy se vydával,po lesech chodil a sám byl,
při pohledu na ni po lásce nekonečné a potom někoho nadevše milovat zatoužil.

Šest dní poté co ji zraněnou z hvozdu přivezl a léčitel ji ošetřil,
horečka konečně úplně ustoupila a její zdravotní stav se zlepšil.
Přestala horečně a nesmyslně blouznit,mysl se jí vyčistila,
stín jenž nad ní vysel se rozplynul a sedmí den se probudila.
Odpolední slunce otevřeným oknem do místnosti proudilo
a na dívku bledou ležící v pokrývkách na lůžku zasvítilo.

Krásné a přitom tak zvláštní oči zelenomodré ospale otevřela,
postavu a obličej neznámého elfa před sebou uviděla.
Sličnou,vysokou,ztepilou a pružnou elfskou postavu vlastnil,
jasné modré oči,vlasy plavé a do šedostříbrného kabátce oděn byl.
Překvapeně na něj ještě rozespalýma a zamlženýma očima hleděla
a pak melodickým hláskem tichým a zastřeným k měnu pravila.

"Kdo jste pane?Kde jsem se to ocitla?Co se mi vlastně stalo?"
Zmateně se rozhlížela,vstát se pokusila a v rameni ji zabolelo.
Legolas opatrně a něžně ji do přikrývek na lůžku zpět zatlačil,
aby si lehla a odpočívala jí poradil a pak se zdvořile představil.
"Uklidněte se má paní,ležte a odpočívejte byla jste vážně raněná.
Za což se vám nyní upřímně omlouvám,neboť to byla vina má."

"Jmenuji se Legolas jsem syn Thranduilův z Temného hvozdu
a vy se teď nacházíte v mém novém domě v Ithilienském lesu.
Jste v mém domě již šest nocí a sedm dní
a pomalu se zotavujete ze svého zranění."
Provinile sklopil pohled svých nebesky modrých očí k zemi
v této chvíli se prostě jen tak nedokázal dívat na ni.

V zelenkavém sametovém plášti do něhož jí služebná převlekla
vypadala tak nevině,bezbranně a neuvěřitelně křehce.
Podvečerní vlahá bríza vanoucí otevřeným oknem si pohrávala
s jejími lesklými a hedvábně jemnými vlasy lehce.
Pak opět zrakem svým se na ni podíval a na její jméno se zeptal.
"Jak se jmenujete má paní?Odkud pocházíte smím-li být tak smělí?"




Liv Tyler-životopis

7. května 2008 v 21:20 Pán Prstenů
Liv Tyler
Datum narození: 01.07.1977
Místo narození: Portland, Maine, USA
Znamení: Rak
Výška: 178 cm

životopis-Viggo Mortensen

7. května 2008 v 21:13 Pán Prstenů
Viggo Mortensen
Narodil se 20.10. 1958 v New Yorku v USA.
Jeho otec je Dán a Matka Američanka. Své dětství strávil na několika různých místech v Argentině, Venezuele a Dánsku. Díky čemuž hovoří plynule španělsky a dánsky. V jedenácti letech se společně s rodiči vrátil zpět do USA. Herectví začal studovat ve škole Warrena Robertsona "Theatre Workshop" v New Yorku, kde získal svou první divadelní roli.Po škole se rozhodl odjet do Los Angeles, kde se seznámil se svou budoucí ženou Exene Cervenkovou , se kterou má syna. Přestože jeho první filmová role byla malá, podařilo se mu ji získat ve velmi úspěšném kriminálním dramatu s Harissonem Fordem Svědek. Významnou roli získal v dramatu a režijním debutu Seana Penna Indiánský posel , kde si zahrál větnamského veterána po boku Davida Morseho. O dva roky později si zahrál s hereckou legendou Al Pacinem v kriminálním dramatu Carlitova cesta . S dalšími hereckými osobnostmi Genem Hackmanem a Denzelem Washingtonem v thrilleru Krvavý příliv. Také si ještě zahrál Lucifera ve filmu Boží armáda.Výraznější průlom v herecké kariéře získal v dramatu s Nicole Kidman a Johnem Malkovichem Portrét dámy. S další Hollywoodskou celebritou Demmi Moore si zahrál v akčním vojenském filmu "G.I. Jane".
Jen o rok později si zahrál významnou roli v thrilleru Dokonalá vražda spolu s Michaelem Douglasem a Gwyneth Paltrow.
Později si se Sandrou Bullockovou střihnul roli ve filmu 28 dní.
Největší průlom v jeho kariéře nastal, když získal roli Aragorna místo herce Stuarta Townsenda (jenž byl z natáčení odvolán) v trilogii J.R.R.Tolkiena Pán prstenů. Celá trilogie se natáčela na Novém Zélandě 18 měsíců (Viggo se k natáčení připojil o 4 měíce později).
Je také uznávaným básníkem, fotografem a malířem. V roce 2002 založil nezávislé vydavatelství Perceval Press, které se soustředí na neznámé autory fikce a poezii, jakož i vydávání kritických spisů. Cílem vydavatelství je publikovat texty, obrázky a nahrávky, kterým by se jinou cestou nedostalo publicity. Mortensen vystavoval svou fotografickou kolekci "Miyelo" v losangeleské Stephen Cohen Gallery a ve washingtonské Addison Ripley Gallery. Také si zahrál ve filmu Dějiny násilý a Ohnivý oceán.
Viggo Mortensen

životopis

7. května 2008 v 21:04
Jesse Spencer
Datum narození: 12.02.1979
Místo narození: Melbourne, Austrálie
Znamení: Vodnář

Owen Wilson - fotky

7. května 2008 v 20:49



Drew Fuller-životopis

7. května 2008 v 20:38
Drew Fuller
Datum narození: 19. května 1980
Místo narození: Los Angeles, Kalifornie, USA
Znamení: Býk
Výška: 1,85 m
Čínské znamení: Opice
Barva očí: zelené
Vlasy: hnědé

Jackie Chan-životopis

6. května 2008 v 21:03
Jackie Chan
Datum narození: 7.4.1954
Místo narození: Hong Kong
Znamení: Beran
Čínské znamení: Kůň
Výška: 1,74 m
Přezdívky: Y´uen Lo, Sing Lung, Pao Pao

smallvile

6. května 2008 v 20:46 Obrázky
TOPlist