"Ač láska přináší naposled jen bolest, přece všechny slzy, které jsi vyplakal, byly splaceny již prvním polibkem."
Rubriku na reklamy nehledejte. Když napíšete "hlásni pro mě tam a tam", hlasovat pravděpodobně budu, ale né nutně pro vás! Vyberu si, co se líbí mně.

Červenec 2012

Můj sen - téma týdne

16. července 2012 v 0:48 Já a blog
Poprvé sem zavadila o téma týdne, co mě zaujalo ...no, a taky zrovna čekam, až se dostahnou filmy, takže potřebuju nějak zabít čas.

Ano, mám svůj sen, mnoho snů, to asi každý ne?

Čas mi utíká mezi prsty, chtěla bych ho v nějakou vhodnou chvíli zastavit, zmrazit. Napadá mě chvíle, kdy sme seděli na louce, objímala sem ho a měla zabořenej nos v jeho vlasech. To byla chvíle, kterou bych bývala zmrazila, abych se ho nikdy nemusela pustit. Abych nikdy nepřišla o tu iluzi, že to cítí stejně.

"Největším štěstím v životě je přesvědčení, že jsme milováni."

"Je to bláznivá vlastnost mužů, že se stávají chladnými, když je ženy příliš milují."

"Ač láska přináší naposled jen bolest, přece všechny slzy, které si vyplakal, byly splaceny již prvním polibkem."

Ale možná bych se neměla zabývat tím, jak zastavit čas, ale spíš využít naplno každou minutu. To jsem se od něj naučila. Jen ještě musim přijít na to, jak se to dělá.

Jak říkám, mám spoustu snů. Tenhle by se možná dal nazvat "kluk snů", další bude "země snů".
Nevim, co lidi tak fascinuje na Řecku, Tunisku, Španělsku... nenávidim horko, za kulturou, na dovolenou, možná, ale žít tam? Nikdy. Moje země snů je Skandteninávie. Teď už radši píšu Skandinávie, dřív jsem byla čistě finofil, ale propadla sem přírodě a vůbec kouzlu Norska. Co se Švédska týče... jednou jsem viděla v televizi reportáž, jak ve Švédsku, nevim kde přesně, stanovili limit 100 vlků a každoročně ten přebytek vystříleli. Od té doby k nim zrovna netíhnu. Můj sen je sednout na vlak do Ruska, odtud do Norska a pak nějak procestovat celou Skandinávii, bez určitýho cíle, vidět polární záři, losy na silnici... bývala bych chtěla vidět Nightwish v Hartwall areně, ale to bylo za dob Tarji, potom trajektem zpátky, možná se zastávkou v Anglii, Stonehange je o ničem, ale v Londýně a Oxfordu se moc příjemně nakupuje, určitě je tam víc podobnejch míst.

Momentálně mám o cestování ještě jeden sen. Neni to tak dlouhá cesta, teda díky přestupu v Praze, kterou nesnášim, je delší, než by musela bejt, ale oproti Norsku je to kousek. Nevim jak moc věříte v seznámení přes internet. Nemusí to bejt nutně seznámení ve smyslu mileneckém, dá se tak navázat i přátelství. Ale chtěli byste napořád zůstat u psaní na facbooku nebo icq? Nechtěli byste dotyčnou osobu poznat i osobně? Já ano. Teda... nikdy jsem ho neviděla, co když je jinej než si ho představuju?

Vlci. Další z mých snů. Abych si pořídila vlka mi už bylo rozmluveno, ale proč si nepořídit aspoň polovičního nebo řekněme 30% vlka? Nejradši bych si pořídila jedince hned od několika plemen. V pořadí: Saarloosův vlčák, československý vlčák, sibiřský husky, aljašský malamut, kolie, časem bych možná dospěla i k něčemu typu leonbergra nebo mastifa. Já prostě potřebuju chlupatou elegantní kouli na mazlení a nesmí bejt moc roztomilá. Ale pak se podívám na stránky útulků a říkám si, že už je tu přece tolik psů, kteří potřebujou domov... V tomhle ohledu je mým vzorem Caesar Millan, víte, jak má ten pořad Znalec psí duše. Věřím, že psi a zvířata obecně, nejsou zlí, to z nich dělají lidé a chtěla bych to s nimi umět tak jako on. Navíc by mi trocha pohybu neuškodila. Vidim se v domku se zahradou, v domku je útulná psychologická poradna s dveřmi na zahradu, kde pobíhá mnohohlavá smečka. Zvířata jsou přece tak uklidňující, copak jste se nikdy nešli vybrečet do kožichu svého psa, protože nikdo jinej vám nemohl rozumnět?

Hudba. Nejsem na to, abych ji sama tvořila. Zpívat neumim, i když nepopíram, že to mi nebrání, abych tuto činost o samotě často provozovala. Zkoušela jsem hrát na elektrickou kytaru, ale... já nevim, prostě na tohle nejsem, oběť dlouhých nehtů, mozoly a pravidelné cvičení opravdu není moje silná stránka... Ale opravdu ráda hudbu poslouchám. Muj nejlepší den, dokonce lepší než 20.4. 2012 (a že ten byl teda kouzelnej, jen následně nabral hořkou pachuť), byl 18.4. 2011. Kabáti. Kam se hrabou Nightwish. Hudba mi pulzovala celým tělem, měla jsem, konečně jsem jednou měla radost ze života. A nechtěla jsem, aby to zkončilo. Nedokázala jsem si to naplno užít, protože jsem nedokázala přestat myslet na to, že to tu nebude napořád, že tohle krásný zkončí. Proklínala jsem každou minutu, co odběhla na hodinách. Ale bylo to úžasný, teď mám sen zažít to znovu. A znovu. Znovu.

A nakonec jsou tu ještě ty nesplnitelné sny. Bývalo to jiný. Když měl člověk jen ty filmové hrdiny, před tím než začlo všechno to flirtování a lámání srdcí, bylo to mnohem jednodušší. Povážlivě mi táhne na 17, ale přesto se snažím si tyhle platonické lásky zachovat, protože nakonec jsou to oni a ta chlupatá koule v košíku dole v garáži jménem Bobík, u koho nacházím útěchu.

Prázdniny

3. července 2012 v 9:54 Já a blog
Nesnášm, že máš vždy pravdu a nesnášim když lžeš.
nudim se... jak to ty lidi dělaj, že si "užívaj"? Jak se to dělá? ...z knihovny mám ještě Uzly a pomeranče, Obraz Doriana Graye a Jak se důležité míti Filipa, takže těch 10 dní na chatě nějak přežiju, ale to se mam pořád jen válet? Ale co dělat jinýho? V tomhle odporném horku se ani nic dělat nedá... už aby zase mrzlo. Mam závratě skoro vždycky když vstanu, temno před očima, ztráta rovnováhy, měla bych pít, ale nedokážu toho do sebe moc dostat...
K designu - důsledek nudy, zkoumala sem obrázky, co bych tak mohla nakreslit a přišel mi pod ruku nejdřív Jared Leto a pak sem si řekla, že určitě nějakou hezkou tapetu má i Orlando a skutečně, google za chvíli vyčmuchal tu pravou, stačilo ji trochu upravit. Upozorňuju, že je to dělané na muj noťas, takže vážně netušim jak to vypadá normálně, jestli má Orlando text v obličeji nebo někde něco chybí nebo přebejvá, tak se omlouvám. Jinak doufám, že se design líbí, trochu se peru s tim rozložením stránky, byla sem zvyklá mít to všechno souměrně uprostřed...
No, užívejte prázdniny jak umíte, já asi prožiju spoustu příběhů jiných lidí na stránkách knih ;)