"Ač láska přináší naposled jen bolest, přece všechny slzy, které jsi vyplakal, byly splaceny již prvním polibkem."
Rubriku na reklamy nehledejte. Když napíšete "hlásni pro mě tam a tam", hlasovat pravděpodobně budu, ale né nutně pro vás! Vyberu si, co se líbí mně.

Září 2012

Cassandra

28. září 2012 v 18:48 Já a blog
Tak se zase hlásím.
U nás v útulku se totiž objevila asi tříletá fenka, kříženka NO a já si řekla, že se s ní musím seznámit. Věřtě mi, ve skutečnosti je ještě mnohem krásnější než na fotkách, obzvlášť ty uši. Je moc hodná a je to mazel. Umí základní povely, takže jí někdo musel cvičit. Zvládá sedni, lehni, pac (bude to asi levák) a umí se i plazit. Akorát jaksi neumí poprosit, když jsem to po ní chtěla, skočila mi až na hlavu. Potřebovala by nějakou aktivitu, má spoustu energie. Táhne, ale je ovladatelná. Vzala jsem jí domu. Divili jsme se jak se takovýho psa moh někdo zbavit (no, taky se mohla ztratit...). Tak nějak samozřejmě si jí všichni zamilovali a to včetně babičky a vyjma našeho psa. On je to totiž starej mrzout a žárlivec a navíc zrovna dostal žrádlo. Ona na něj byla zvědavá a on se jen rozčiloval. Tak jsem je vzala na vodítko oba a jakmile byli venku, bylo všechno v pořádku. Ne, že by si nějak zvlášť rozumněli, spíš se igorovali. Obešli jsme jen blok a Kesy (v útulku jí říkají Kesy, což je podle mě vhodná zkratka od Cassandra, stejně na to neslyší...) se k nám hned hrnula jako by tam byla doma. Prošla garáž, prádelnu i kotelnu, v předsíni zkoumala jak se dostat dovnitř a tento postup opakovala ještě několikrát, tak jsem jí radši šla ukázat ještě zahradu. Celkem nevypadala, že by chtěla tropit nějakou neplechu, ale radši jsem jí ani tam nepustila z vodítka, možná zítra... Zahradu si prošla jen zběžně a napila se z kropáče, jo a taky zahučela do jezírka, možná, že žila uvnitř... Nejenže je to mazel, ale narozdíl od našeho psa taky moc ráda česání. Lezly z ní chlupy, tak jsem si řekla, že ji vyčešu. A jelikož Boban stále štěkal, rozhodla jsem se, že na cestu zpátky do útulku ho vezmu s sebou. Proč mít jednoho psa, když můžete mít dva? Ale byla to dost nesourodá dvojka. Musela jsem přizpůdobovat Kesyino tempo Bobanovi a hlavně na oba to chce úplně jinou sílu. Boban se dá pohodlně ovládat jednim, dvěma prsty, na Kesy to chce kolikrát záběr celé ruky, což na druhou stranu neni zase tak hrozný. V jednu chvíli mi tam narazili na nějakou starou rozblemcanou housku, nebo buh ví co to bylo a Kesy to opravdu moc chtěla ochutnat. A teď máte na jedný ruce táhnoucího mladýho vlčáka a na druhý klidnýho připrcatělýho starýho voříška. Popravdě si úplně nejsem jistá, co se s nim dělo, protože když se mi konečně Kes povedlo odtáhnout, vypadal dost pohoršeně, uraženě a vyděšeně, doufám, že jsem mu nestoupla na packu nebo tak něco... S tím tempem ona mu do jisté míry vyhoví, horší je, že Boban, jakožto starší né zrovna gentleman, nevynechá jedinou příležitost něco označkovat a to, co ona očichá za několik vteřin, je on schopen zkoupat i několik minut. Abrakadabra a jsme zpátky v útulku, po stručném vylíčení příhod, se paní hned ptala jestli si ji nechceme nechat. Tak chtěli bysme, že jo, byla jsem až překvapená, jak proti tomu víceméně nikdo nic neměl a nechali to vlastně na mě. I kurník by se dal přestavět na prostorný kotec. Ale myslim, že Bobana by svou mladou energií úplně převálcovala a to by k němu na sklonku života asi nebylo moc fér...
A jak jsem se mýlila! Odpoledne Boban, ve svých téměř 17 letech, zase běhal po zahradě jako drak! Ten nás ještě všechny přežije.



Taneční II.

25. září 2012 v 21:24 Já a blog
No, bude to zajímavý. V pondělí šerm, v úterý tělák a taneční. Jsem vyřízená. Ten šerm je stokrát lepší. Zase ale u waltzu, například, je fajn ta vzájemná blízkost, pokud tedy tančíte s tou správnou osobou ;) Něco strašnýho byla "česká polka". Tanec samotnej je docela v pohodě, ale ta hudba! K čemu se učim polku, když by mě tam, kde se hraje, stejně nedostali ani párem volů? Jak by řekl Teal'c... Tancovala jsem jí ale s moc fajn klučinou, kterej měl sice dva metry, ale šlo nám to :) Mám příšerně ošlapaný palce. Zlatý glády, zlatý glády, třikrát jim sláva, hurá. Už se na ně zejtra těšim. Opakovali jsme džajv a naučili se ještě něco novýho a dlouhýho, co nevim jak se jmenuje. Ta prodloužená bude brutální... 3 hodiny, 3 hodiny tancovat! Nemluvě o tom, že tam bude zaručeně větší koncentrace rodičů... Díky bohu za ty přestávky. to mi připomíná, že o dnešní přestávce jsem na záchodech na umyvadle nejspíš nechala prsten z Prahy, toho hada :( Doufam, že ho nikdo nesbalil...
Když už jsem se zmínila o tom těláku, tak jsme se zatím zdárně vyhnuly míčovým hrám i ringu, takže o žádný nehty jsem zatím nepřišla. Spolužačka nám dneska předcvičovala jógu. Ono se to nezdá, ale je to zápřah. Samé protahování. Ale je fakt, že se u toho člověk uvolní a pročistí... Zase jsem měla co dělat, abych pak neusla na fyzice.
Zatím se loučím, doufám, že prsten ještě najdu. Ozvu se nejspíš zase za týden touhle dobou nebo pokud se něco uděje tak dřív ;)
Dobrou noc

Selly

24. září 2012 v 21:59 STOP týrání zvířat!
Stránka zabývající se množírnami. Příběh který mě opravdu dojal. Skutečně mě rozbrečel. Mám doma psa, který je sice na svůj věk velmi vitání, ale problém je ten věk. Je mu už 16 a já si vůbec nechci představovat, že budu postavena do podobné situace...


http://sphotos-d.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc7/228917_10151037888477407_1866055886_n.jpg

Šerm

24. září 2012 v 19:52 Já a blog
Je to tak. Nevim po kolika letech sem se konečně dokopala na hodinu šermu. Vlastně za to vděčím kamarádovi, jelikož díky mému strachu z neznámých věcí, lidí a situací bych to možná sama nikdy nezkusila... Nevim, co mělo znamenat to varování před šatnou. Společná šatna je přece super! :D Pro někoho, kdo má už všechno na sobě :D Tmavé, nejlépe černé oblečení mi samozřejmě vyhovuje, kupodivu sem ale doma nenašla černý tepláky o.O Začátek byl taková ta nemilá věc zvaná rozcvička. No, jedna hodina těláku tejdně navíc mi nemůže uškodit. Prý nám to jde všem dobře, no, musim se na to přeptat. Ale absolutně plavu v názvosloví :D Nevim který krok se jak jmenuje, tudíž udělám to, co ostatní. Kamarád a jeho kamarád, s vlasy, které by mu mohl i samotný král zvířat závidět, nám u toho radili. Hele možná se zdá, že mě to štve, ale já jsem za ty rady vděčná :D ;) Co ale opravdu nemam ráda tak někoho za zády, i v jídelně si sedam nejradši do rohu, abych měla o všem a všech přehled. Jinak je to ale asi první pohybová činnost, která mě baví. Taky je to celé takové zábavné a uvolněné, to je moc fajn. Muhehe a rozhodně udělam víc kliků než ostatní :D Nohy mě nebolí, jak by se mohlo zdát (věřim, že to teprv příde :D), mě bolelo rameno. Skuste si já nevim jak dlouho držet v ruce -bambusovou tyčku-. Jestli pojedu příští rok zase na Slavnosti chleba, tak v tý soutěži kdo nejdýl udrží bochník vyhraju :D Teda pokud tam nedaj ten dvou a půl kilovej... :D Jo a scházejí se tam samí zajímaví lidé, například u vchodu jsem potkala holčinu s podezřele podobnym kabátem jako mam já (jen na něm ještě byly knoflíky), kalhoty podstatně víc potrhaný, já se tomuhle větracímu efektu snažim spíš zabránit. Zdá se, že tam se mnou bude chodit i několik spolužáků, takže by to mělo být fajn :)


Taneční

19. září 2012 v 23:38 Já a blog
První dojem? To tu budem jako magoři opakovat tři kroky asitak 100x dokola?? A pak znovu? Ano, budem. Opakovat 100x dokola takový ten čtverec waltzu je celkem otrava, ale džajv už je o poznání zábavnější. I když z něj podstatně víc bolí nohy. To nohy u waltzu jsou docela v pohodě, dokud nejste v páru, to mi zase můžou upadnout ruce, nemluvě o tom, když vyfasujete partnera nešiku a pošlape vám nohy. Jednou si vemu glády a bude. Dobře uznávám, že sem je asi pošlapala víc já :D Přišla jsem na výhodu bytí ženou, sice máte se svým outfitem mnohem víc starostí, ale představte si jaké je těm chlapům vedro! Nezáviděníhodné. Přestože většina slečen tam partnera má, tak jsme si je neustále museli střídat, což bylo vlastně super, až na to, že dvě slečny přebývaly. Ale chápu, že těm zadaným se to úplně nelíbí. To bylo pořád: "Tak do promenády a dámy o jednoho/dva partnery dopředu." No, líbila se mi obměna věty "Pánové zadejte se." za "Dámy zadejte se." :D Kdo vymyslel podpatek? Děsné. Musím ale uznat, že jsem si to užila.
Dneska mi učitelka na ájinu řekla, že vypadam jak magor :D

Brzy, jazyk, nazývat se, Ruzyně

16. září 2012 v 7:00 Já a blog
Tak v první řadě jsem si všimla, že v jednom z předchozích článků jsem napsala "vyzývat" s í, což je strašlivé. A když už jsem zabrousila do vyjmenovaných slov, za další by mě zajímalo, co se teď budou chudáci děti učit ve škole. Ruzyně. Vždyť to přejmenování na "Letiště Václava Havla, Václav Havel Airport Prague" je naprosto nesmyslné. Až se vás někdo zeptá "Odkud letíte?" určitě mu povíte: "Z letiště Václava Havla." Já teda ne. Ruzyně je Ruzyně.
Když už jsem v tom, a když už jsem od 5 vzhůru, což je v neděli přímo vražedné, když už umíram hlady a mam chuť na čokoládu, tak to jsem trochu odbočila, tak proč se nezamyslet i nad těmi dalšímy slovy?
V souvislosti s jazykem, mě napadají samé úchylné věci, jak by řekl bývalej, takže se mrkněme na jiný význam toho slova. Angličtina je samozřejmost. Právě se vrhám do 10. roku. Pozoruju, že mnohem snáz se domluvim s takovym Chorvatem (a teď to prosím myslim obecně) než s rodilým mluvčím. A učitelkou. Ti Angláni a Amíci mluví hrozně. Prostě se mnohem lépe domluvim anglicky s někým, jehož rodný jazyk to také neni. Je na čase to vyzkoušet na těch Finech...
Neboť finštinu asi nedávam, hlavně sem lenoch a ani nemam čas se tomu intenzivně věnovat. Přitom by mě to bavilo!
Rozhodně víc jak ta, s odpuštěním, debilní němčina, kterou do mě ve škole hustí. Odporný jazyk. Myslim, že bych ho měla radši, nebo bych ho aspoň neměla tak nerada, kdyby mi nebyl takto vnucován. Stejně se všude domluvim anglicky.
Chtěla sem totiž původně na ruštinu, ale nakonec otevřeli francouštinu, takže jsem volila menší zlo. To je přece krásný slovanský jazyk!
Na brzy mě nic nenapadá, snad jen, že jsem dneska brzy vzhůru a tudíž tady filozofuju nad vyjmenovanými slovy, asi si půjdu dát tu čokoládu.

Tohle vědět...

16. září 2012 v 6:09 Já a blog
Ne nechci říct "...tak se uškrtim na pupeční šňůře," chci říct "tak se narodim jako chlap." Byla bych krásnej teplej chlap. Chlapi se nebudí nad ránem bolestí a neni z nich krve jak z vola. Taky se nemusí holit... Otče, ať jsi kdo jsi, ať jsi kde jsi, teď by se mi hodilo to na někoho hodit, to jsi nemohl pro jednou vyprodukovat chromozom Y místo X?? Jistěže ne... Neříkam, že se cítim být chlapem, jen se ani necítim tak úplně ženou, ve smyslu mateřském. Ať si ten chlap to dítě klidně pro mě za mě odnosí a porodí, já to odporné stvoření stejně doma nechci. Kdysi nám ve škole pouštěli pořad o klonování a kmenových buňkách, nějaká anonymní žena tam darovala na výzkum 4 vajíčka. 4! A všichni ti vědci z nich měli strašlivou radost. Já jich mám stovky a momentálně jsou mi na obtíž. Problém u klonování je, že to zatim tak úplně nefunguje a klonovaná zvířata mají vážné zdravotní potíže a obvykle dlouho nepřežijou. Pomohlo by pár set kmenových buňek tomuhle problému ve světovém měřítku?

Předsednický otrapa

15. září 2012 v 17:29 Já a blog
Ještě jeden takový malý odstaveček jsem vypustila.
Jak byla večer ta zábava, osoba pro tento článek nazvaná Předsednický otrapa, mě neustále vyzýval k tanci a ještě při tom porušoval muj osobní prostor, což je nepříjemný samo o sobě. Nakonec už sem na něj suveréně zavrčela a vycenila zuby, což poslední dobou dělam celkem často... Ani nevm jak sem na to přišla, je to celé takové instinktivní... No, jeden by řek, že by ho to mělo odradit, ale s některými lidmi to kupodivu nic nedělá. Takže jsem se mu prostě musela vyhýbat.
Někoho zajímal stav mých nehtů. Překvapivě, jsem si ulámala jen ty na palcích a ostatní to zdárně přežily! No, jen z nich více či méně opadal lak... Čim to, že vždycky nejdýl vydrží na malíčku...?

Hurvínek

15. září 2012 v 16:59 Já a blog
Dneska jsem ukazovala fotky veškerému příbuzenstvu, co se zrovna doma nacházelo. Kámoška jich nafotila kolem 1200 a já se ještě vrhla na facebook, abych je trochu doplnila. Došlo i na Princátko a když jsem ho identifikovala, mamka sečtěle prohlásila: "To je von? Ten se mi teda vůbec nelíbí, vždyť vypadá jak Hurvínek! Úplně jak stojí a ty vlasy!" No já sem nemohla :DDD

http://www.heda.cz/out/pictures/z1/29001025kopie_z1.jpg

Krásný neznámý

14. září 2012 v 18:22 Já a blog
Moje zdaleka nejoblíbenější fotka z výletu. Ani nevíte jak mě štve, že jsem u jejího zrodu nebyla! No neni kouzelnej?


Jsem v pohodě!

14. září 2012 v 15:39 Já a blog
Vyvarovala jsem se oficiálním stránkám Umagu a platonická zamilovanost zdárně vyprchává. Obě! :D Něco mi říká, že jsem si mírně zavařila.
Jen ještě ta zatracená Postojanská chřipka by si mohla dát odchod...
Už mám doma i fotky takže sem něco málo přidám ;)


Veřejné publikování

13. září 2012 v 20:37 Já a blog
Je celkem na potvoru pokud se tam lidi poznávaj a dovídaj se o sobě nevídaný věci. Ale já sem obecně až příliš upřímnej člověk a nestydim se za to...
Z Postojanský rýmy se vyklubala Postojanská chřipka nejspíš. Sem pěkně nachcípaná. Nevim jestli mam jít zejtra do školy, ale spolužačka mi má donest fotky...
Má asi pravdu v tom, že bych se s těma chlapama měla krotit, mam asi opožděnou pubertu nebo co :D

Dělostřelecká polívka 4/4

13. září 2012 v 17:21 Já a blog

Postojanska rýma, Vanilková zmizlina a zase on
Taky jdu do jeskyní, kde je 8°C, jen v tílku a mikině... U vchodu si nás všechny vyfotili. Na začátku jsme nasedli do vláčků po dvou. Naneštěstí (dobře uznávam, měla jsem radost :D) přede mě si sedlo naše Princátko a jako vždycky měl hrozně chytrý kecy :D Zkusil na mě takové to "kdo uhne dřív", na což si nevybral nejlepšího člověka, jelikož jsem v tom dost dobrá. Navíc do očí takovýmu fešákovy bych se dokázala koukat do nekonečna, spíš bych měla problém se JEN koukat. Nicméně jeho oči byly tvrdý, bez jiskry a špetky citu. Nakonec uhnul on, protože pochopil, že tuhle hru umim. Docela by mě zajímalo, jak dlouho je to možný vydržet a kdo je v tom lepší ;) :D
Když se vláček rozjel, byla teprve zima, jak to foukalo. Ale stálo to za to. Český jeskyňky jsou proti tomu nic. Uvnitř jsme si vybrali jazyk prohlídky a jelikož češtinu zatim nevedou, šli jsme většinou na angličtinu. Prohlídka/procházka trvala půl hodiny a průvodce byl skvělej, moc hezky mluvil, bylo mu krásně rozumět a prokládal to i vtipy. Na pár vteřin vypadl proud takže jsme se ocitli v úplné tmě. Akorát udělal jen dvě zastávky, to zase u nás zastavujou na každym rohu. Prý nejkrásnějšímu z místních velkých krápníků se říká Vanilková zmrzlina. Skutečně tak vypadá. Dva kopečky, ale ty byste jedli hodně dlouho. Na konci nás zase naložili do vláčku a vyjeli jsme ven. Tam na nás překvapivě čekaly naše fotky od vchodu i z vláčku, ale chtěli za ně 6 eur!! :( a já už měla jen 2.

Černé historky
Po cestě domů, jsme ještě hráli Černý historky, ale hlavně pospávali. Na všech rakouských pumpách, chtěj prachy za záchody... Vůbec, ale vůbec se mi nechtělo domu, ještě bych tam zůstala, ještě alespoň jeden večer. Domů jsme dorazili až v 9. A ráno zase do školy.

Dělostřelecká polívka 3/4

13. září 2012 v 17:20 Já a blog
Pupek
Večer jsem šla zase do tý klubovny, ve víře, že zase něco zajímavýho uvidim. Nejdřív byl klasicky program pro děti. Pak tam přes hodinu hrála nějaká kapela neidentifikovatelného stylu. Už jsem se celkem těšila až skončí. A ono už nebylo nic. Tak jsme si tam celá parta venku sedli a čekali jestli teda ještě něco nebude. Přišel tam k nám kluk, co tam před tim bavil ty děti a začal se s náma bavit. Měl takovou tu šaškovskou barevnou čepici s rolničkama. Byla s nim ohromná zábava. Stále musim žasnout nad anglickými (ne)schopnostmi některých svých vrstevníků... Říkali jsme mu ať řekně "ř", no, znělo to celkem zajímavě, a pak aby nás naučil něco v chorvatštině. Probrali jsme části těla, které znějí většinou hodně podobně, a oblečení, které je úplně jinačí (taky co má na sobě klaun...) a trochu se pozastavili a zasmáli nad pupkem, kterej na nás pěkně vystrčil :D Tak mě napadá, že by mě býval zajímal ještě zadek a rolnička.

Šašek počmáranej
V pondělí jsem kámošku, co jsem s ní spala vytáhla k moři, aby se naučila plavat. Šlo jí to dobře. Pak jsme se samozřejmě upíchly zase u bazénu. A kdo nepřišel předcvičovat aerobik? Náš klaun samozřejmě. V jeho podání to bylo neskutečně komický, jak tam poskakoval a dělal různý jiný blbosti. Jsem se tam válela smíchy. Měla jsem si jít taky zacvičit. Aspoň jsem mu pak z bazénu zamávala, když odcházel, což všichni včetně jeho vzali nějak moc jakože ho balim, což jsem v tu chvíli ještě neměla v úmyslu! :D Za chvíli jsem ho zahlídla na terase u baru Kapitána Hooka s namalovanym obličejem, jako klaun prostě. Jeho kolega na mě ukázal, on se na mě opět zářive usmál, takovým tím zvláštním klaunovským úsměvem, a já z toho zase chytla hroznej výtlem. Pak se někam ztratil.

Švýcarská trojka a UFO
U bazénu se pohybovala skupinka tří německy mluvících kluků, jak jsem vykoumala podle vlajky, co měli u stanu, nejspíš Švýcaři. Jeden měl děsně velkej nos a to byl ještě zdaleka nejhezčí. Ale házeli si tam v bazénu s takovým neidentifikovatelným létajícím objektem. Takové černé připlacatěle kulaté a šly z toho oranžový chapadla. Kolikrát jsem se k nim chtěla přidat. Pak jsme se s kámoškou shodli, že jsou též podezřele neidentifikovatelné orientace a ona je též autorem pojmu švýcarská trojka = tři chlapi.

Dělostřelecká polívka
Nevim jestli to bylo totéž, co kluci vaří na larpech, i když tomu teda říkávali dělostřeleckej salát. Poslední den to u nich probíhalo asi jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Všechny zbytky jako: fazole, zelňačka, hrachovka, čočkovka, špagety, to všechno a mnohem víc přišlo do kotlíku s vodou a bylo ještě zahuštěno pudinkem. Byl z toho kotel prapodivné UHO (=univerzální hnědá omáčka). Kde kdo prohlašoval, že je to dobrý, ale raděj jsem to nezkoušela.

Flašinet a sovětská bomba
Zahlídla jsem kámošku jak nám přímo před stanem kope díru. Ze země tam trčela nějaká podivně zohýbaná kovová věc. Tak jsem vytáhla své plastové příbory a dala se taky do kopání. Typovaly jsme, co to tak může být. Já: poklad, UFO, sovětská bomba, ona: flašinet, ztroskotaný německý karavan... no možná ještě něco. Na chorvatském jílu jsem si zlámala vidličku. Pak přišel Nebojsa (proslaven svými kulinářskými dovednostnmi), suveréně prohlásil, že je to kolík, přines si utěrku a s trochou námahy ho vytáhl. A měly jsme po záhadě. Nicméně kolík si odnesl a my ho více neviděly :D

Beetlejuice
Večer jsem se vytratila snad ještě před 7. S kámoškou jsme pozorovaly západ slunce, 6.E jak se fotí a Princátko jak se u toho předvádí. Ona se pak vrátila, všechno zajímavý zaspala, nepochopim... Když slunce zapadlo šla jsem juknout na beach volejbal. Na ty polonahé chlapce se moc hezky koukalo, než teda padla úplná tma. Asi mám sladkou krev nebo nevim, ale hrozně na mě dou komáři. Požírána zaživa jsem vyrazila zachránit se do té společenské místnosti, kam jsem vlastně od začátku mířila. Tentokrát i na program pro děti. Zatim se tam nic nedělo, takže jsem si luštila. Začalo to někdy po 8, v čele s "mým" šaškem. Když se vyřádily děti, přišla zase na řadu taneční skupina Escape, tentokrát na téma Beetlejuice. Opět byli naprosto úžasní, nemám pro to slov. Tentokrát to bylo takové hororovější a rychle mi to uteklo. Hlavnímu tanečníkovi a moderátorovi teda víc slušel ten zelenej obličej než bílej s černýma kruhama kolem očí. Ale skákal a tancoval stejně dobře a prostě neuvěřitelně! Jen bych radši viděla víc sexy čísel v podání chlapů než slečen :D Chodil i mezi publikum a dělal takové spíš jednostranné rozhovory :D


Dělostřelecká polívka 2/4

13. září 2012 v 17:19 Já a blog
Venezia
Itálie je opravdu nádherná. Typická opadanými omítkami, řekla bych. Čekala nás ještě asi tříhodinová cesta tak jsem si řekla, že se trochu dospim, jelikož ve stanu jsem se budila nad ránem zimou, ale okolo bylo tolik věcí k vidění! Jestli jsem někdy myslela, že tunely jsou typický pro Rakousko, tak to jsem ještě nebyla v Itálii, jenže tady je to: tunel → viadukt → tunel → viadukt... Nevim, jestli se ještě někdy budu chtít koupat ve Vltavě. Je to pěkná špína proti tý průzračný vodě co teče tam.
→ Hornatá Itálie se změnila v Itálii zemědělskou, všude kukuřice, později vinice.
Na předměstí Benátek jsem se plácali dvě hodiny, takže místo v 11 jsme dorazili v jednu. Při čekání na loď jsme byli opět nuceni použít chemický záchodky, aspoň, že jich tam bylo dost. Loď nás dovezla přímo na nábřeží u náměstí St. Marca. Je tam neskutečně přelidněno, úplnej Václavák. Všude se to hemžilo krámky se vším možným, ale víceméně měli všude to samý. Rozhodně jsem si musela koupit karnevalovou masku s dlouhým nosem, už dlouho po ní toužim. Koupila jsem si tam ještě černej krajkovej vějíř, taky proto, že tam bylo děsný hic. Italové mě moc neberou, jsem prostě na seveřany, i když zase na těch dvou třídách, co jsme stihli projít jsem jich moc nepotkala. Netušila jsem, že se dá i v Itálii smlouvat... :D

CampingIN
Do Chorvatska jsme nakonec dorazili až v 9 večer, takže jsme stavěli stany po tmě. Já to měla se spolužačkou sice praktický, že jsme měli dva stany, v jednom spaly, v druhym měly věci, ale zase sme v tý tmě museli konstruovat dvakrát. Tam už jsme měli volnější režim, žádná večerka ani budíček. Ke koupání to byla pěkná dálka, takový dva kiláky, prostě je to obří 4* kemp. Ono moře bylo teda kousek, ale my museli na jedno určitý místo, kde jsme měli dozor. Blbec jsem si nevzala potapěčský brejle, přitom tam nebyly vůbec pláže, ale jen útesy. Ale mě moře tak neláká takže jsem byla pořád u bazénu.

Princátko
Na to jsem se vůbec těšila, kolikrát se vám poštěstí vidět celej ročník kluků v plavkách? A že se místy bylo na co koukat. Jenomže ten nejhezčí je prostě zákonitě pěkná trubka a se spolužačkou jsme si ho překřtili na Princátko, neboť jeho sebevědomí se vznáší kdesi v závratných výšinách :D

Escape
Večer jsme vyrazili na program. Téma The Mask, podle toho filmu. Bylo to naprosto úžasné, opravdu úchvatní tanečníci! A myslim, že naši českou partu si tam budou ještě dlouho pamatovat. Zvlášť jedna má drobná spolužačka má úžasnej ječák :D Pak byla diskotéka, kterou samořejmě opět ovládly Čechy. Parádně jsme to roztočili, dokonce se pak přidali i učitelé. Nakonec nám chtěli zahrát nějakou českou. Takže došlo na Non stop od Michala Davida. Bylo čvrt na dvanáct a byl konec. Takhle jsem se dlouho neodvázala. Vlastně asi nikdy. Už jsem se chystala na kutě, když mě tam vytáhli, takže jsem byla v teplákách, ale stejně. Princátko někam záhadně zmizel. Jak jsem se celej prvák držela, co jsem ho viděla v plavkách mam ho plnou hlavu. Ale do toho nosu mu snad musí padat i kroupy...

Chodit po vodě
Další dopoledne v bazénu rozbalili na hladině takovej koberec a po tom se mělo běhat. Muhehe, docela sranda :D Šla jsem teda dvakrát a narozdíl od Princátka, kterej se několikrát rozplácnul ještě před polovinou, jsem to dala až do konce. No, uznávam, že já měla údajně pěkný placáky na konci do tý vody :D Pak, že po vodě umí chodit jen Ježíš a Criss Angel :D Nejjednodušší to měly děti, jelikož sou lehký, tak nešly ke dnu. Večer jsem zhltla 2 polívky a 7 párků, voda unavuje.

Ptáci, ptáci, jakou máte řeč
Ptáci jsou tam děsně otrkaný a to nekecam, mluví jinym jazykem! Nevim jestli by se česká sojka nebo sýkorka s tou chorvatskou domluvila. A řekla bych, že český vrabci jsou pěkně obézní. Na každym kroku jsme taky zakopávali o ještěrky různých velikostí, ale ty si teda nic nepovídaly.

Umag
V neděli jsem se půl dne válela u bazénu. Žádná záživná akce tam nebyla, jen aerobik ve vodě. Aspoň že odpoledne se jelo do města. Jeli jsme tam na půl pátou. Od kempu to bylo co by kamenem dohodil. Rozutekli jsme se tam po nábřeží, krámcích a pizzerkách. Objevila jsem kšiltovky Mercedesu!! Ale zase tolik peněz jsem s sebou neměla, aby se mi za jednu věc chtělo dát 50 kun a ony taky nijak zvlášť kvalitně nevypadaly. Zalíbily se mi tam i sluchátka, neboť takové nosí i naše Princátko a vypadá to hrozně dobře, ale ty už byly vážně drahý a navíc se nehodlám opičit. Ale co jsem si už koupila - tomu neuvěříte - goggles. V rohu regálu úplně u země jsem je našla, prostě se musí umět hledat nebo mít štěstí ;) Mám z nich ohromnou radost. Jsou to takové ty letecko-svářečské, nevim jak to popsat, takže už to chce jen cylindr, popřípadě pseuda. Na nábřeží jsme zašly na pizzu a vyfotily se s číšníkem, neboť to byl sympaťák. Koupila jsem ještě krásnou mušli, náramek, lávového lva (lva měli i na kostele, tak snad je to i symbol) a takové ty medy s ořechy a sušeným ovocem uvnitř. Kdysi to přivezl táta, myslim ze Švédska, a mohli jsme se utlouct. Ještě jsme se vyfotily na mole při západu slunce a pak jsme trochu nestíhaly zpátky, takže jsem běžela nějaký dva kiláky naboso přes Umag (na podpatcích se běhá těžko). Jeden učitel, co s náma seděl v tý pizzerce mezitim rozkecal, co jsem si to koupila, takže když jsem jako poslední doběhla do busu, všichni volali "Ukaž brejle!". Pak, že holky jsou drbny. Tak jsem je nosila na kšiltovce jako před tim Rudlu, jak jsem pokřtila masku z Benátek. Ještě jsem si musela koupit chleba, jelikož ten českej jsem s sebou v batoku nosila už tejden.


Dělostřelecká polívka 1/4

13. září 2012 v 17:17 Já a blog
Takže od začátku.

Cesta
Odjezd byl v 22:30 a ještě v 10 mamka seděla doma u šicího stroje a zašívala džíny. Prohlásila, že jestli se mi roztrhaj znova tak je tam mam rovnou nechat. Tak jí říkam, že za roztrhaný kalhoty, by mi mnozí utrhali ruce... Nakonec jsme dorazili na autobus docela na poslední chvíli, ale spolužačka mi naštěstí držela místo. A aspoň jsem měla kufry hned nahoře.

Cesta byla dlouhá, nepohodlná a probděná. Na Slovinsko jsme dojeli v 5 ráno, do 8 jsme měli volno, ale na spaní to moc nebylo jelikož v busu bylo děsný vedro. Když nás konečně pustili ven, začala velká pátrací akce "Kde jsou záchody?". Nakonec jsme "je" našli, v podobě jednoho chemického záchodku, kde ani nebyl toaleťák.

V půl devátý jsme pak vyrazili na tůru, ještě se zastávkou u sámošky a suvenýrů. Tůra byla dlouhá, strmá a náročná (dobře to je relativní...). Džíny to kupodivu přežily bez úhony. Šli jsme okolo říčky a do těch krpálů jsme se hrabali kvůli vodopádum. Lezli sme přes různé lávky, klády a po schodech. Až úplně nahoru k jakési boudě. K dalšímu vodopádu už jsem nešla a radši si pořádně odpočala, jedla lembas a rozdávala Bonpari. Tam to bylo se záchodem hodně podobný, jen ještě horší. Ale měli tam pěknýho pejska, cosi jako borderku, jmenoval se Alman. Cesta zpátky utekla podezřele velmi rychle, na to, že nahoru jsme se táhli asi tři hodiny... Autobusem jsme přejeli asi ještě 70 km.

Zlatorog
Kemp se jmenoval Zlatorog. Nacházel se u velkého jezera. Postavili jsme stany a hned se do něj šli vykoupat. Pěkná ledárna, voda měla takoých 15°C, ale bylo to super. To jsem ještě dojídala řízky, ráno už nevyhnutelně došlo na pytlíkový polívky, né, že bych si stěžovala. A kalhoty započaly svůj rozklad. Sranda byla zatloukat kolíky, protože to v podstatě nešlo. V tom jsem měla výhodu, jelikož jsem měla jednak kladívko a hlavně u stanu nepůvodní, ale pořádný kolíky, ale stejně to byla dřina.

Středeční tůra byla snad ještě náročnější a to jsem šla kratší trasu, nechápu jak se moh někdo doplahočit až na konec. Vyjeli jsme kus lanovkou a pak vylezli do 1680 m. n. m. Štěrk byl pěkně nepříjemnej, hůlky se hodily, všichni mi je záviděli. Stejně jsem se ale málem natáhla. Jezero jsem vyměnila za horkou sprchu. K večeru se strhla průtrž mračem, ale naštěstí se to přehnalo a ráno už bylo zase hezky.

Jelikož už jsem měla dost a všechno mě bolelo, díky hůlkám a batohu i ruce a krk, tak ve čtvrtek jsem šla taky kratší tůru. Okolo řeky která mi připomínala Punkvu. Samé prohlubně, hrnce a podobně. Rozbila se mi jedna hůlka :/ Nakonec jsme udělali takovou obědovou pauzu u ohrady s koňma, kteří byli vážně pěkní, snad huculové, nebo spíš huculky. Fotili jsme se s nima a jeden mi ožužlal sluchátko :D Předchozího večera jsem se seznámila s holčinou, se kterou máme očividně mnoho společného tak jsme to celej den probíraly. Po večerech nám právě spolužák hrál na kytaru a zpívali jsme. Je moc šikovnej, jen to chtělo ještě ten oheň ;) Ten den jsem si vychutnala studený jezero i horkou sprchu. Umývárky byly fajn jen trochu daleko.

Večer jsme sbalili, co šlo a naložili to do busů. Ráno jsme dobalili, co zbylo a složili stany. Odjezd do Benátek.


Vážení a milí

3. září 2012 v 12:25 Já a blog
Neboť dnes vážně netušim jak začít.
Jako všichni sem se dneska zase ocitla ve škole. Ale teďka tady balim všelikeré potřebnosti, jako jídlo, křížovky, nabíječku, mp3 a tak podobně a večer odjíždim. A kamto? Se školou (lépe řečeno celej ročník, 3 autobusy, to bude blázinec...) jedeme do Julskejch Alp, Benátek a Chorvatska. Do Alp na tůry, do Benátek za památkama a v tom Chorvatsku už nám snad daj konečně pokoj. Spát budeme ve stanech a vařit si sami, takže si asi umíte představit, jak mam těžký zavazadla. Vezu kufr, krosnu a příruční baťoh. Mám na cestu spoustu lembasu ;) Dneska nám navíc řekli, že hned jak přijedem tak pudem na tůru, takže mě čeká bezva probděný jedenapůlden. Možná bych se na to měla ještě vyspat...
No, takhle vypadají moje nehty teď, aby bylo s čim srovnávat až se vrátim, neboť nepředpokládam, že bych se vrátila vcelku, teda se všema nehtama...


Dneska sem potkala na cestě ze školy nějaké fešné vlasáče tak doufám, že to nebylo naposled :)